Pokusy v ČR

Testování léčiv

Preklinické a klinické hodnocení léčiv

A.Preklinické testování  

Je prvním sítem s vysokou mírou neúspěšnosti, která je cca 80%. Testuje se na zvířatech, buněčných kulturách, PC modelech aj.  Zkoumá se terapeutický efekt vybrané molekuly,  sledují se základní parametry jako koncentrace účinné látky v plazmě, poločas eliminace, vazba na bílkoviny v krvi i jiné parametry.

Preklinické testování v rámci vývoje léčiva je „tajné“, není nad ním přímý dohled žádné regulační aktivity (v ČR je to SUKL, v Evropě EMA – Evropská léková agentura, v USA FDI. EMA vydává směrnice, které SUKL poté implementuje do české legislativy). Preklinické testování se řídí tzv. Správnou laboratorní praxí GLP (Good laboratory practice). 

V rámci preklinického testování se provádí tzv.

1.Farmakologický screening – první síto, kde se měří základní parametry a vyřadí se většina molekul budoucích léčiv

2.Úvodní sledování toxicity – akutní, chronické i speciální toxicity (testuje se na zvířatech hlodavcích, nehlodavcích, samcích i samicích), vždy poté probíhá pitva zvířat.

a) LD50 – max. tolerovaná dávka, množství látky, které usmrtí 50% testované populace (zvířat). Obvykle se udává v mg/kg, čím nižší LD50, tím vyšší toxicita látky.

b) Základní akutní toxicita – zvyšuje se postupně dávka léčiva na max. tolerovanou dávku, zvíře se poté  vždy usmrtí a provádí se pitva, kde se zkoumají cílové orgány toxicity – játra a ledviny aj,

c) Základní chronická toxicita – sledování bezpečnosti léčiva  při dlouhodobém používání 

d) Speciální toxicita – sleduje se případná mutagenita  léčiva,  (provádí se Amesův test na buněčných kulturách), sleduje se stavba molekuly a zda vykazuje rysy karcinogenity. Poté se karcinogenita testuje na zvířatech (vždy následuje pitva).

Dále probíhají testy na:

 na fertilitu – sleduje se vliv léku na reprodukční cyklus – sledování účinků léčiva během březosti a laktace

vliv na imunitní systém

testy lokální tolerance (vliv na oči aj. orgány)

B. Klinické testování 

Probíhá se souhlasem regulační autority (SUKL, EMA). Všechny pokusy v ČR musí být schváleny SUKLem a v souladu s GLP (Good laboratory practice)

1) Úvodní klinická fáze –  probíhá na zdravých dobrovolnících starších 18-ti let a mladších 65-ti let, nesmí probíhat na  dětech, těhotných  a kojících ženách, vždy v lékař. zařízení, pod přísným monitoringem z důvodů případných nežádoucích reakcí. Výjimkou jsou cytostatika a nebezpečné toxické léky. 

Podávání léčiva zdravým dobrovolníkům začíná velmi nízkou dávkou odvozenou z preklinických studií a z LD 50, poté se zvyšuje až do měřitelného terapeutického efektu či nežádoucích účinků.  Provádí se zhruba na 50 -ti dobrovolnících.

2) Podávání léku pacientům s indikací (stejnorodá skupina lidí, bez polymorbidity, v řádu stovek lidí, kde je cílem prokázat účinnost léčiva)

3) Podávání léku pacientům (různorodá skupina lidí, napodobuje se používání léku v klinické praxi, většinou probíhá ve fakultních nemocnicích).

Studie musí být „dvojitě zaslepená“ tzn., že části   pacientům se podává  placebo a části  konvenční terapie (slepá studie znamená, že lékař neví, zda podává lék či placebo, informován je pouze jmenovaný monitor klinických studií).

Pacienti podepisují informativní souhlas. Často se provádí jako tzv. multicentrická studie – probíhá v různých zemích a na  různých pracovištích.

Po skončení studií se podává žádost o registraci léčiva. Po registraci jde léčivo do prodeje a současně nastává další fáze – tzv. postmarketingová.

C. Postamarketingová studie

Sleduje se farmakovigilance – monitorování léku a hlášení jeho  nežádoucích účinků, a to minimálně po dobu 5 ti let, ideálně po celou dobu léku na trhu.

Po schválení je lék pod patentovou ochranou ( cca 5 let), během této ochranné doby má výsadní právo lék prodávat firma, která ho vyvinula a registrovala.

Generické léky

Generika = kopie originálu

Biofyzikální studie a preklinické zkoušky: provádí se bioekvivalence = lék se podá jednorázově v jedné dávce, odebere se krev sleduje se hladina účinné látky v krevní plazmě – tvoří se křivka metabolismu.